Kdo by čekal, že něco tak malého jako kousek olova nebo rtuti nám dokáže pěkně zavařit? Těžké kovy najdeme úplně všude – v potravinách, vodě, ovzduší, kosmetice i v některých lécích. Možná si říkáte, že dnešní doba už je přece bezpečnější, když jsou nejrůznější regulace a kontroly. Jenže i přes všechny snahy se nám těžké kovy dostávají do těla klidně každý den. A rozhodně to není maličkost – některé těžké kovy se nevyplavují roky a postupně otravují každý kout našeho těla. Existují jasná čísla: podle dat Evropské agentury pro životní prostředí bylo v roce 2022 více než 12 % dětí v Česku vystaveno hladinám olova vyšším než zdravotní limity. A to je teprve špička ledovce.
Co jsou těžké kovy a kde se schovávají?
Těžké kovy jsou chemické prvky s vysokou hustotou, většinou jedovaté už v nízkých dávkách. Mezi ty nejznámější patří olovo, rtuť, kadmium, arsen, hliník nebo měď. Někdy se sem počítá i chrom nebo nikl. Ve stopovém množství tělo některé kovy potřebuje – například měď a zinek jsou důležité pro imunitní systém. Problém nastává, když se jich v těle nahromadí víc, než kolik zvládneme zpracovat, a začnou škodit. Kde je nejčastěji najdeme?
- Olovo – starší vodovodní potrubí, staré nátěrové barvy, některé typy keramiky.
- Rtuť – mořské ryby (zejména tuňák, žralok a makrela), některé staré teploměry, úsporné žárovky.
- Kadmium – tabákový kouř, fosfátová hnojiva, průmyslové emise, zpracované potraviny.
- Arsen – kontaminovaná podzemní voda, rýže a potraviny pěstované v určitých oblastech, některé pesticidy.
- Hliník – některé antacidy, konzervy, sáčky na potraviny, deodoranty.
Zajímavé je, že podle Světové zdravotnické organizace (WHO) lze až 20 % všech případů dětské otravy olovem v Evropě připsat starému potrubí a špatnému stavu domovů. Hodně lidí netuší, že i keramická glazura na talířích či hrníčcích může do jídla uvolňovat olovo, zvlášť když jsou na ní drobné prasklinky.
Jak těžké kovy škodí tělu?
Nejhorší je, že těžké kovy nezpůsobují akutní příznaky hned po jednom vystavení. Nejčastěji mají plíživý nástup a mohou se ukládat v orgánech klidně celý život. Působí na nervovou soustavu, krev, játra, ledviny nebo kosti. Nejcitlivější jsou děti, těhotné ženy a starší lidé. Příznaky jejich působení bývají nenápadné, takže spousta lidí roky netuší, odkud pramení jejich potíže. Mezi typické symptomy patří únava, špatná koncentrace, nespavost, migrény, bolesti kloubů, vypadávání vlasů, ekzémy nebo opakované infekce. Jsou ale i závažnější případy – vysoké dávky olova nebo rtuti vedou k trvalému poškození nervového systému, rozvoji autoimunitních chorob nebo některým typům rakoviny.
Specificky například olovo působí jako nervový jed – blokuje důležité enzymy a brání tvorbě nových nervových buněk. Rtuť zase poškozuje hlavně mozek a ledviny, navíc se přes placentu snadno dostává i do těla nenarozených dětí. Kadmium bývá podezříváno ze souvislosti s nádory ledvin a průdušek. Podle údajů Státního zdravotního ústavu z roku 2023 mělo 13 % českých školáků v krvi kadmium nad zdravotní limit.
Jeden z předních odborníků na toxikologii, doc. RNDr. Miroslav Mach, Ph.D., k tomu říká:
„I velmi malé dávky těžkých kovů, jimž je člověk vystaven dlouhodobě, mohou způsobit vážné chronické onemocnění, často se symptomy, které lékaři jen obtížně rozpoznávají.“
Chcete konkrétní data? Mrkněte na tuto tabulku:
| Kov | Přijatelná denní dávka (μg/kg tělesné hmotnosti) | Hlavní riziko | Kde se nejčastěji vyskytuje |
|---|---|---|---|
| Olovo | 0 (neexistuje bezpečná dávka) | poškození mozku, anémie | pitná voda, staré barvy |
| Rtuť | 1,6 | nervový systém, ledviny | mořské ryby |
| Kadmium | 2,5 | ledviny, kosti | tabák, zelenina |
| Arsen | 3 | rakovina, kožní problémy | rýže, podzemní voda |
A teď si představte, že vy nebo vaše děti přijmete tuto dávku denně po celé roky. Těžké kovy se hromadí – i když si dáte pozor na „jeden špatný produkt“, extrémně těžko se vyhýbá všem zdrojům současně.
Jak zjistit zátěž těžkými kovy?
Váš obvodní lékař většinou standardně netestuje hladiny těžkých kovů v krvi nebo moči, protože pojišťovny tento typ vyšetření příliš nehradí a navíc si lékaři ne vždy vědí rady s následnou terapií. Pokud ale máte podezření (například dlouhodobé nevysvětlitelné obtíže, pracujete v rizikovém provozu, jíte často mořské ryby nebo jste vyrůstali ve starém domě), určitě má smysl se otestovat. Existují i speciální testovací sady na domácí odběr vlasů – právě ve vlasech se totiž těžké kovy kumulují dlouhodobě a hodnoty spolehlivě ukážou, zda tělo bojuje s jejich přebytkem.
Na podrobnější analýzu (většinou krevní nebo močové testy) vás může poslat buď obvodní lékař, anebo specializované ordinace na environmentální medicínu. Často doporučují kombinaci krevní a vlasové analýzy, aby byl přehled kompletní. Mimochodem, existují i tzv. provokační testy, kdy se do těla podá chelatační látka a sleduje se, kolik kovů tělo vypudí. Není to domácí záležitost, ale když už máte reálně vysokou zátěž, je to často jediné řešení.
Situace v Česku taky není úplně růžová: podle Výroční zprávy SZÚ z roku 2024 má téměř 18 % lidí v rizikových oblastech (bývalé hutě, doly, chemické továrny) vyšší obsah olova, kadmia či rtuti, než je doporučené bezpečné maximum. Nemalý podíl tvoří i kuřáci, u kterých bývá zvýšené kadmium a olovo dokonce i u dětí v domácnosti.
Jak tělo zbavit těžkých kovů a chránit se?
Tak dobře – co s tím, když už víte, že těžké kovy v těle škodí? Hodně lidí hned pomyslí na různé detoxikace a zázračné bylinky, jenže to není tak jednoduché. Přístupů existuje spousta a některé jsou dokonce nebezpečné. Nejlepší obranou vždy zůstává prevence, ale pokud už máte zátěž vysokou, je potřeba jednat.
- Vyhýbejte se zdrojům těžkých kovů: Kupujte potraviny z ověřených zdrojů, přednostně bio, používejte kvalitní filtry na vodu (zejména v bytech se starým potrubím), vybírejte bezpečné kosmetické přípravky a omezte konzumaci mořských ryb na 1–2 porce týdně.
- Posilujte přirozenou detoxikaci těla – tedy hlavně játra a ledviny. Skvělým pomocníkem je zelená strava, brokolice, koriandr, petržel, řasa chlorella. Důležité je dostatečně pít a zařadit pohyb pro lepší lymfatický oběh.
- Dejte pozor na doplňky stravy: ne každý přípravek funguje, některé jsou dokonce riskantní. Velmi dobře účinkuje tzv. chelatační terapie (například s látkou DMPS nebo DMSA), ale vždy pod lékařským dozorem. Domácí „očisty“ založené třeba na vysokých dávkách vitamínu C nebo různých minerálů mohou uškodit ještě víc.
- Jestli kouříte, přestaňte – tabák je jedním z největších zdrojů kadmia a olova v běžné populaci.
- Pozor na starší domy, keramiku a výrobky dovezené mimo EU, kde mohou platit jiné bezpečnostní předpisy. U dětí omezte hry s hlínou a pískem v okolí starých hutí a továren.
Opravdovým základem je být v obraze. Nevěřit všemu, co je označené jako bio nebo eko, protože i tam mohou být těžké kovy – třeba z půdy, kde se dřív těžilo nebo kde stály chemičky. Zajímejte se o výsledky testů vody ve vaší lokalitě a při dlouhodobých obtížích zkuste poptat krevní testy nebo analýzu vlasů.
Lépe než složité diety nebo riskantní kúry funguje zdravý rozum – vyhýbat se známým rizikům a podporovat přirozené obranné mechanismy svého těla. Pamatujete, že nejsou to jen průmyslové oblasti nebo továrny, kde se s těžkými kovy potkáme. Velké překvapení mohou přinést taky zdánlivě nevinné výrobky každodenní potřeby. Proto se nejvíce vyplatí být informovaný, ptát se a klidně párkrát investovat do kvalitního vybavení, které vám jejich příjem v domácím prostředí sníží.
Těžké kovy v těle rozhodně nejsou téma, které byste měli brát na lehkou váhu. Prevence a pravidelná kontrola jsou největší zbraní, protože některé následky už prostě zpět vzít nejde.